S novelou zákona 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, která mimo jiné harmonizuje český právní řád s evropskou směrnicí 2010/45/EU o elektronické fakturaci, se rozhořela veřejná debata o tom, zda a za jakých podmínek je možné nově vystavovat, předávat a uchovávat daňové doklady v elektronické formě. Pro správné pochopení této problematiky jsou klíčové dva paragrafy zákona (tučně jsou vyznačeny jejich podstatné části):
§ 26 Daňový doklad
(1) Daňovým dokladem je písemnost, která splňuje podmínky stanovené v tomto zákoně.
(2) Daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu.
(3) Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje.
(4) Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje.
§ 35a Elektronické uchovávání daňových dokladů
(1) Daňový doklad lze převést z listinné podoby do elektronické a naopak.
(2) Daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat.
(3) Při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických prostředků musí být rovněž elektronicky uchovávána data zaručující věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu.
(4) Pokud uchovatel uchovává daňové doklady prostřednictvím elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k uchovávaným datům, je povinen zajistit pro správce daně bezodkladně přístup k těmto dokladům, možnost stahovat je a používat je, pokud jde o
a) daňové doklady uchovávané osobou povinnou k dani, která má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, nebo
b) daňové doklady za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku uchovávané osobou povinnou k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku.
Pro správné pochopení významu a dopadů novely pak není klíčem pouze uvolnění podmínek a požadavků na daňový doklad v elektronické podobě, ale především ponechání plné odpovědnosti a důkazního břemene k prokázání autenticity, integrity a čitelnosti na příjemci daňového dokladu. Je proto více než kdy jindy podstatné, aby byly nastaveny technické, ale především procesní postupy, které zaručí po celou dobu uchování daňových dokladů, která činí v souladu s požadavky zákona nejméně 10 let, schopnost prokázat všechny uvedené vlastnosti pro každý jednotlivý daňový doklad.
Více informací k problematice přináší také Národní mnohostranné fórum ČR pro elektronickou fakturaci při Hospodářské komoře České republiky ve svém Doporučení pro elektronickou fakturaci ve vztahu k novele zákona o DPH (dokument s textem doporučení je ke stažení i na naších stránkách).